Abba Agathon

 

 

     Jednou za ním přišli bratři a začali ho obviňovat z různých - a dokonce i smrtelných - hříchů, kterým jako by prý měl propadnout. Agathon na sebe přijímal ta obvinění a - pokloniv se bratřím až k zemi - prosil je za odpuštění a modlitby. Bratři ho nakonec označili za heretika (kacíře). Tu se však abba rozhodně postavil  proti takovému obvinění. Bratři tenkrát padli k jeho nohám a tázali se, proč přijímal všechna ta obvinění, vyjma posledního. Abba jim řekl: „Prvá obvinění jsem přijímal pro pokoru, ale poslední jsem odmítl, protože hereze je odcizení od Boha a kdo je naprosto odloučen od Krista, je duchovně mrtev.“ (Dokud se neobrátí k pravé víře).

 

+

 

    Říkali o otci Agathonovi, že usiloval o plnění všech Božích přikázání“ když bylo třeba přeplavit řeku, sám se prvý chápal vesla. Když přišli na návštěvu bratři, po vykonání obvyklé modlitby bez meškání vlastníma rukama chystal pohoštění, neboť byl naplněn láskou Boží.

 

+

 

     Jednou se vydal abba Aghaton do města, aby prodal trochu svých výrobků a uviděl na cestě ležet nějakého malomocného. Chorý člověk se ho otázal: „Kam jdeš?“ Odvětil: „Do města, prodat svou práci.“ Nemocný pravil: „Prokaž lásku a vezmi mne tam.“ Abba si ho vzal na záda a odnesl malomocného do města. Tady ho nemocný požádal: „Polož mne tam, kde budeš prodávat své výrobky.“ Starec tak učinil. Když prodal jednu věc ze své práce, tázal se ho ten nemocný obsypaný boláky: ! Za kolik jsi to prodal?“ Abba řekl za kolik a malomocný ho opět žádal: „Kup mi chleba.“ Tak mu jej koupil. Za čas starec prodal další věc a malomocný se ho opět ptal, kolik tentokrát utržil. Když mu to otec sdělil, žádal chorý znova: „Kup mi ještě chleba.“ Starec koupil...  Když již rozprodal všechno své zboží a chystal se k návratu, ptal se ho nemocný: „Odcházíš?“ Odvětil: „Odcházím.“ A malomocný ho znovu žádal: „Prokaž lásku a odnes mne tam, kde jsi ne našel.“ Starec mu splnil jeho přání. Pak mu ten, koho nesl, dí: „Požehnaný jsi, Agathone, Bohem na nebi i na zemi.“ Když se abba ohlédl na chorého, nespatřil již nikoho. Byl to anděl Boží, který ho přišel vyzkoušet...

 

+

 

     Abba Agathon pravil: „Kdo vede duchovní zápas, nesmí dopustit, aby ho svědomí v něčem obviňovalo.“

 

+

 

     „Cílem /asketického, duchovního) zápasu je získání plodu, tj. modlitby mysli (vnitřní modlitby srdce). Ovšem, jako je pro strom nutná ochrana a ozdobení listy, tak je pro duchovního zápasníka potřebná i tělesná práce.“

 

+

 

     „Domnívám se,“ pravil, „že modlitební zápas (čin modlitby) je obtížnější než všechny ostatní zápasy (jiné skutky). Modlitba je do našeho posledního vzdechu spojena s namáhavou těžkou bitvou.“

 

+

 

     Když nastal pro abbu Agathona konec (pozemského života), strávil tři dny bez pohnutí s otevřenýma očima. Bratři s ním třásli , řkouce: „Abbo, kde jsi?“ On odpověděl: „Stojím před soudem Božím.“ Bratři mu říkali: „Otče, je to možné? Cožpak i ty se bojíš?“ On odvětil: „Ač jsem se všemi silami snažil plnit Boží přikázání, přece jsem jen člověk a nevím, líbí-li se mé skutky Bohu, neboť jiný je soud Boží a jiný lidský.“ Když mu bratři chtěli položit ještě další otázku, prosil je: „Prokažte mi lásku, nehovořte se mnou, neboť jsem zaneprázdněn.“ To řekl a ihned vypustil s radostí svoji duši. Bratři viděli, že při umírání jakoby se vítal se svými nejmilejšími přáteli.