Ammún Nitrijský se narodil v severním Egyptě snad již kolem r. 250. Odešel na poušť krátce po vystoupení Antonia, snad nepřímo pod jeho vlivem a brzy se kolem něho vytvořilo v Nitrijské poušti další středisko poustevnického a mnišského života.

 

+

 

     Když byl sám v Nitrijských horách, přinesli k němu běsnící dítě, spoutané řetězy. Ve svém běsnění totiž kousalo jako pes, puzeno svým šílenstvím. Rozervalo samo sebe, v nesnesitelné bolesti. Jak ovšem uviděl (abba), jeho kolena směřující k prosbě o pomoc, praví: „Proč mi působíte neštěstí, lidé, žádajíce co je nad mou zásluhu, když máte pomoc nablízku?  Zaplaťte vdově vola, kterého jste tajně zabili a vašemu dítěti bude vráceno zdraví. Oni pak, jak byli usvědčeni, rádi učinili, co jim přikázal, (s prosbou) aby se pomodlil za uzdravení chlapce.

 

+

 

     Stařec pravil: „Mnišský příbytek (kelie, cela) je jako pec babylonská, v níž tři děti nalezly syna Božího, a jako oblakový sloup, v němž Bůh mluvil k Mojžíšovi.“

 

+

 

      Stařec řekl: „Není-li bdělý vnitřní člověk, není možné střežit vnějšího.“

 

+

 

     Otázal se bratr starce: „Co mám dělat, abba, nekonám-li vůbec jako mnich, nýbrž jím, piji a bezstarostně spávám. I mívám zlé myšlenky a trápím se velice, přecházeje od jednoho díla k druhému?“ Stařec pravil: „Posaď se ve své kelii a čiň klidně to málo, co můžeš.  Myslím věru, že to málo, co můžeš učinit, vyrovná se činům, které vykonal abba Antonios na hoře, a věřím, že zůstaneš-li ve své kelii ve jménu Božím a budeš střežit své svědomí, i ty nalezneš místo, na němž se abba Antonios.“

 

+

 

     Stařec pravil: „V žádných zkouškách (obtížích) neobviňuj druhé, nýbrž pouze sám sebe a říkej: ´Toto se stalo pro mé hříchy´“.

 

+

 

     Stařec řekl: „Říkáš-li někomu v pokoře: ´Odpusť mi´, spaluješ démony.“