Svatý Antonios (Megas - Veliký, zvaný též Eremitis, Poustevník) , „otec všech mnichů“, se narodil pravděpodobně mezi roky 231 a 251 v koptském středoegyptském městečku Kome. Snad již záhy po svých 18. narozeninách odešel do pustiny a po čase si získal nezměrný obdiv po celém Egyptě. Později se stal nejlepším přítelem a duchovním otcem sv. Athansia, největší postavy 1. všeobecného sněmu v Nikai (325). Rovněž císař Konstantinos byl hluboce osloven Antoniem a chtěl ho získat za svého osobního učitele. Jak tento úřad, tak i vysoké církevní funkce však Antonios odmítal. Nakonec odešel i od svých žáků a poslední desetiletí strávil v jeskyních poblíž hory Kolzim mezi dolnoegyptským Nilem a Rudým mořem. Zemřel v plném zdraví snad ve věku 106 let. Svatý Athanasios napsal asi r. 356, v době svého čtvrtého vyhnanství, Antoniův životopis. Církev si abba Antonia připomíná vždy 17. Ledna.

 

+

 

     Stal se jednou hlas k blaženému Antoniovi: Antoinii! Ještě jsi nedosáhl úrovně koželuha žijícího v Alexandrii!“ Uslyšev to, vstal starec časně ráno, vzav hůl, spěšně se ubíral do Alexandrie.  Zjevený muž se velice podivil, když Antonie spatřil. Starec koželuhovi řekl: „Vyprávěj mi o svých skutcích, neboť kvůli tobě jsem za tebou přišel, opustiv poušť.“ Koželuh odvětil: „Nevím o sobě,  že bych kdy vykonal cokoli dobrého, a proto každé ráno, když vstávám z lože, před tím, než se vydám za svou prací, říkám si sám sobě: ,Všichni obyvatelé tohoto města, od velkého po malého, vstoupí pro své dobré skutky do království Božího, leč já jediný půjdu kvůli svým hříchům do věčných muk.´ Tato slova si opakuji ve svém srdci předtím, než ulehnu ke spánku.“ Uslyšev to blažený Antonij, odpověděl: Vpravdě jsi, synu můj, jako mistr - správce klenotů - získal (poklady) království Božího, sedě pokojně ve svém domě.“

 

+

 

     Abba Antonios, pohleděv ostře v hloubku Božích rozhodnutí, poprosil řka: „Pane, proč někteří umírají po krátkém životě a někteří přestárnou? A proč jsou někteří chudí a jiní bohatí? A proč nespravedliví bohatnou a spravedliví se namáhají?“ Tu přišel k němu hlas řkoucí: Antinii, hleď si sám sebe. Vždyť toto jsou rozhodnutí Boží a není ti (pro potřebu tvé spásy) k užitku, abys je znal.

 

+

 

    Nikdo nepokoušený nebude moci vejít do nebeského království. Odejmi pokušení a nikdo nebude spasen.

 

+

 

     Spatřil jsem všechny léčky Nepřítele rozprostřené na Zemi. A zasténav řekl jsem: Kdo překoná takové léčky?“ A uslyšel jsem hlas řkoucí: pokora.“

 

+

 

    Přišlo k abba a Antoniovi se Skitijské pouště. Když vstoupili na loď, aby za ním odjeli, nalezli jednoho starce, chtějícího se tam rovněž odebrat. Ale bratři ho neznali. A sedíce na lodi, mluvili o slovech otců a z Písma, tu zase o rukodělných výrobcích. Avšak stařec stále mlčel. Když pak připluli ke kotvišti, poznali, že i ten stařec se ubírá k abba Antoniovi. Jak potom přišli k němu, říká nim: „Dobrou společnost na cestě jste nalezli v tomto starci.“ Pak řekl i starci: „Dobré bratry nalezl jsi sobě, abba.“ Stařec řekl: „Dobří jsou, ale jejich ohrada nemá dveře a kdo chce, vchází do stáje a odvazuje osla.“ To říkal, že co jim přijde na jazyk, to říkají.

 

+

 

    Potkalo kdysi bratra pokušení ve společenství (kinobii) Ethie. I vyhnali ho odtamtud a on odešel na horu k abba Antoniovi. A když s ním bratr zůstal nějaký čas, poslal ho abba do společenství, z něhož byl vypovězen. Ale oni, když ho spatřili, opět ho vyhnali. Tak se vrátil k abba Antoniovi, řka: „Nechtěli  mne přijmout, otče.“ Poslal ho tedy stařec, řka: „Loď ztroskotala ve vlnobití, zničila náklad a s námahou se zachránila na zemi. A vy to, co bylo zachráněno na zemi, chcete potopit.“ Oni pak, uslyševše, že abba Antonios ho poslal, hned ho přijali.

 

+

 

   Abba Antoniovi bylo v poušti odhaleno: „Ve městě je kdosi tobě podobný, znalec ve vědách a umění, přebytek svůj dává nouzi majícím a celý den zpívá a anděly Trojsvatou píseň.

 

+

 

    Pravil abba Antonios: „Přichází čas, kdy lidé budou šílet, a jakmile uvidí někoho, že nešílí, vzepřou se mu, řkouce: ´Ty šílíš´, protože nebude jako oni.“

 

+

 

     Přišli bratři k abba Antoniovi a říkají mu: „Pověz nám slovo, jak můžeme být zachráněni?“ Dí jim stařec: „Slyšeli  jste Písmo? To je i pro vás dobré.“ Ale oni řekli: „Rovněž od tebe to chceme slyšet, otče. Tu jim stařec řekl: „Evangelium praví: ´Uhodí-li někdo do pravé tváře, nastav mu i druhou.´“ Říkají mu: To nejsme schopni udělat.“ Říká jim stařec: „Nedovedete-li nastavit i druhou, aspoň jednu sneste.“ Říkají mu: „Ani toho nejsme schopni.“ Říká stařec: „Jestliže ani to nedovedete, nevracejte za to, co jste dostali.“ I řekli: „Ani to nemůžeme.“ Tehdy stařec řekl učedníku svému: „Udělej jim slabý zeleninový vývar, jistě jsou nemocní. A praví jim: „ Jestliže toto nemůžete, ono zase nedovedete, co mám s vámi udělat? Modlitby je třeba.“

 

+

 

     Bratři přišli k Antoniovi, a zeptali se ho na výrok z 3. knihy Mojžíšovy. Stařec vyšel do pouště a abba Ammonas ho tajně následoval, neboť znal jeho zvyk. Když se stařec značně vzdálil, postavil se k modlitbě a vykřikl velikým hlasem: „Bože pošli Mojžíše,  a (on) mě poučí o tom výroku.“ I přišel k němu hlas a mluvil s ním. Abba Ammonas pak řekl: „Hlas, který s ním mluvil jsem sice slyšel, ale pro sílu těch slov jsem nebyl schopen porozumět.“

 

+

 

   Tři otcové mívali zvyk odejít každý rok k blahoslavenému Antoniovi. I tázali se ho dva z nich ohledně myšlenek a spásy duše. Jeden ale vždy mlčel a na nic se neptal. Po dlouhém času mu pak abba Antonios říká: „Hle, jak dlouhý čas sem chodíš a ani ses mě na nic nezeptal.“ A on mu odpověděl: Stačí mi, otče, když tě vidím.“

 

+

 

    Říkali někteří o abba Antoniovi, že povstal Duchonosec, ale nechtěl mluvit kvůli lidem. Neboť také oznamoval, co se děje ve světě i co má přijít.

 

+

 

   Již se nebojím Boha, ale miluji Ho, neboť láska vyhání strach.

 

+

 

   Celý rok jsem se modlil, aby mi bylo odhaleno místo spravedlivých a hříšných. I uviděl jsem velikého obra, temného, zdvihajícího se až k oblakům, majícího ruce napjaté k nebi.  A pod ním bylo jezero, veliké jako moře. I pozoroval jsem duše, letící vzhůru jako ptáci. A které proletěli kolem jeho paží a hlavy, byly zachráněny anděly.  Které byly zachyceny jeho rukama, ty padaly do jezera.  Přišel pak ke mně hlas řkoucí: „Ty duše, které vidíš prolétat kolem obrovy hlavy a paží, to jsou duše spravedlivých, které jsou zachraňovány anděly do ráje. Ty pak, které jsou zasaženy rukama temného, ty jsou utápěny v podsvětí, podrobené touhám těla a vyprovázeny výčitkou.

 

+

 

    Abba Antonios prorokoval abba Ammunovi řka: „Máš se povznést v bázni Boží.“ A vyvedl jej ven z příbytku a ukázal mu kámen a řekl mu: „Vysměj se tomuto kameni a udeř jím.“ On tedy tak učinil. I říká mu abba Antonios: „Nepromluvil ten kámen?“ A on řekl: „Ne.“ Tu mu dí abba Antonios: „Tak i ty musíš dosáhnout takové míry (pokory).“

 

+

 

     Abba Antonios svým žákům vyprávěl:

    A je-li nějaké zjevení doprovázeno chaosem, vnějším hlukem, pozemskou nádherou, hrozbou smrti a vším, co bylo řečeno výše, víte, že je to vpád zlých andělů. Ano, jako znamení vám může posloužit, když duše neustále pociťuje strach z toho, kdo se zjevil, je přítomen nepřítel. Protože démoni nezbavují člověka obavy, jak to učinil veliký archanděl Gabriel u Marie a Zachariáše a ten anděl, který se ukázal ženám v hrobě. Démoni naopak, vidí-li, že se lidé bojí, tím více rozmnožují klamné přeludy, aby je pořádně vyděsili. Potom přistoupí, vysmívají se a a říkají: „Padněte, pokloňte se nám.“ Takto svedli pohany a ti je lživě vyznávali jako bohy. Ale u nás Pán nedovolil, abychom byli ďáblem svedeni, když mu zakázal, aby provázel takové vidiny a pravil: “Odejdi satane, neboť je psáno: Pánu svému, Bohu se budeš klanět a jemu jedinému sloužit.'“ Proto námi ten zákeřník stále více opovrhuje. Vždyť co mu Pán řekl, pověděl kvůli nám, aby se ďáblové, pokud i od nás uslyší něco podobného, dali na útěk kvůli Pánu, který jim to zakázal... Ještě řeknu, co jsem se dověděl o démonských celoživotních snahách. Mnohokrát mě démoni prohlašovali za blahoslaveného, ale já jsem je zaříkával Pánovým jménem. Mnohokrát mi předpovídali povodeň, ale já jsem se jich zeptal: „Co je vám po tom?“ Jindy přišli, vyhrožovali a obklíčili mne jako ozbrojení vojáci. V jinou dobu naplnili dům koňmi, zvířaty a plazy, ale já jsem zpíval: „Jedni se honosí vozy, jiní koňmi, ale my si připomínáme jméno Hospodina, svého Boha.“ A když jsem se pomodlil, Pán je obrátil na útěk. Jindy přišli potmě a vypadali jako světelný přízrak a říkali: „Přišli jsme tě ozářit, Antoníne.“ Jenže já jsem zavřel oči a modlil jsem se. A vidina bezbožníků ihned pohasla. Po několika měsících přišli jakoby prozpěvovali žalmy a recitovali místa z Písma svatého. „Já však neslyším, jsem jako hluchý.“ Někdy otřásali celým klášterem, pomodlil jsem se ale a setrval nehybný v mysli. Potom opět došli a začali tleskat, hvízdat, skákat. Zase jsem se modlil a v leže jsem ve svém nitru zpíval žalmy. Brzy počali plakat a vzlykat, jako by byli vyčerpáni. Já jsem však oslavoval Pána, který zničil a potupil jejich drzost a šílenství. Jednou se objevil démon v lesku a nádheře, byl neobvykle vysoké postavy a odvážil se říci: „Já jsem Boží síla. Já jsem prozřetelnost. Co chceš, to ti daruji.“ Tehdy jsem na něho dýchl, pronesl jsem Kristovo jméno a zvedl ruku, abych ho udeřil. A zdálo se mi, že jsem ho udeřil účinně. Při Kristově jménu tento velikán okamžitě zmizel i se všemi svými démony... Častokrát mi na poušti nepřítel ukazoval přelud zlata, abych se ho pouze zlehka dotkl a pohlédl na něj. Jenže já jsem odrazil nepřítele zpěvem žalmů a on se vytratil.. Jednou mi někdo v poustevně zaklepal na dveře. Vyšel jsem a uviděl kohosi, kdo byl velmi veliký. Když jsem se ho otázal: „Kdo jsi?“ řekl: „Já jsem satan.“ Potom na moji otázku „Proč jsi zde?“ odpověděl: „Proč mne mniši a ostatní křesťané zbytečně odsuzují? Proč mne v každou dobu proklínají?“ A na moje slova: „A proč ty je pokoušíš?“ odpověděl: „Já je nepokouším. Oni se sami podněcují, ale já jsem slabý. Copak nečetli: ,Po nepříteli zůstali provždy jen trosky. Vyvrátil jsi jejich města.'  Nemám již ani místo, nevlastním ani šípy, ani město. Všude jsou křesťané. A nakonec i poušť se naplnila mnichy. Ať si všímají sami sebe a zbytečně mne neproklínají.“  Tehdy jsem se podivil Pánově milosti  a řekl jsem mu: „Ty vždycky lžeš a nikdy nemluvíš pravdu. Ale nyní jsi to i proti své vůli řekl správně. Neboť když Kristus přišel, zbavil tě síly. Až tě svrhl, zbavil tě všeho“ Jakmile uslyšel Spasitelovo jméno - a to pálení nesnesl - zmizel..... Budeme rozjímat a přemýšlet o tom, že pokud je s námi Pán, nepřátelé nám nic neudělají. Oni sami se k nám chovají tak, jak nás vidí, když k nám přijdou. A jaké myšlenky v nás nacházejí (odhadují je podle toho, co na nás pozorují, pozn. aut.) , takové přízraky nám představují. Protože jestliže zjistí, že se bojíme a jsme zarmouceni, ihned nás napadají jako lupiči, kteří našli nechráněné místo. A o čem sami u sebe přemýšlíme, to nám předvedou ve velkém světle.... Pakliže uzří, jak se radujeme v Pánu a uvažujeme o ,budoucích dobrech' ... raději sami utečou, než aby nás pronásledovali. Jelikož oni, jak bylo řečeno dříve, jsou krajně bojácní a očekávají oheň, který je pro ně připraven.

 

+

 

          Pýcha a povýšená mysl svrhly ďábla z nebes. Pokora a poslušnost vynáší člověka ze země do nebe.

 

+

 

     Svatí jsou spojeni s Bohem svou prostotou.

 

+

 

     Utíkejme před nenávistí a svárem.

 

+

 

     Hospodin chrání tvoji duši do té doby, dokud ty chráníš svůj jazyk (před žvaněním či klevetěním).

 

+

 

     Nenavazuj známost s člověkem lstivým. Přátelství se lstivým je přátelství s ďáblem.

 

+

 

     Stále si v myšlenkách říkej: „Nezůstanu na tomto světě již déle, než tento den“.

 

+

 

     Chraň se toho, aby se tvoje mysl poskvrňovala vybavováním si dřívějších hříchů, a tak se v tobě obnovovalo jejich prožívání.

 

+

 

     Své myšlenky neodhaluj všem, ale pouze těm, kdo mohou spasit tvoji duši.

 

+

 

     Nikoho pod žádnou záminkou neusvědčuj z jeho nedostatků.

 

+

 

     Vyhýbej se zálibě v diskusích a sporům.

 

+

 

     Spi málo a budou nad tebou bdít  andělé.

 

+

 

     V chrámu nikdy nehovoř.

 

+

 

     Nejez do sytosti.

 

+

 

     Neopouštěj vůli Boží kvůli plnění vůle lidí.

 

+

 

     Chudoba není ničím jiným než zdrženlivostí a spokojeností s vlastním postavením.

 

     +

 

     Pryč se lží! Vyhání z tebe bázeň Boží.

 

+

 

     Ani jednu minutu neobětuj lenošení.