Abba Siluan

 

 

 

     Jednou se abba Siluan dostal do vytržení a padl tváří k zemi. Pak vstal a oddal se nářku. Na otázku bratří, co s ním je, řekl: „Byl jsem uchvácen na (Boží) soud a viděl jsem, jak mnozí z mnišského stavu byli uvrženi do trápení a mnozí ze světských lidí šli do království nebeského.“ Poté vyšel z kelie, zakryli si kápí tvář, řka: „K čemu je mi vidět světlo tohoto pomíjivého světa, ve kterém pro mne není nic užitečného.“

 

+

 

     Byl pak podruhé ve vytržení. Na prosbu svého učedníka Zachariáše řekl o tom, co spatřil“ „Byl jsem vzat do nebe a viděl jsem slávu Boží. Stál jsem tam až doposud, nyní jsem propuštěn.“

 

+

 

     Jeden z otců vyprávěl: „Jednou jsem rozprávěl s abbou Siluanem a náhle jsem spatřil - jeho tvář i tělo zářilo světlem jako andělovi. Padl jsem na tvář z tohoto vidění.“

 

+

 

     Tázali se abby Siluana: „V čem spočívá tvé dílo, pro které jsi obdržel takovou milost?“ On pravil: „Nikdy jsem nedovolil, aby do mého srdce vstoupila myšlenka, kterou bych zarmoutil Boha.“

 

+

 

     Pravil: „Když stojíš a konáš své modlitby, nechť tvoje mysl vnímá sílu slov. Mysli na to, že stojíš před Bohem zpytujícím tvé srdce i nitro.“

 

+

 

     Dále pravil: „Ať jsi kdekoliv, neprojevuj se jako duchaplný, vtipný, nepoučuj, nýbrž buď pokorný a Bůh ti daruje (duchovní) dojetí.“